30tiletá válka v roce 1618 způsobila bídu, hlad a zpustošila celý kraj. Nemoc řádila mezi lidmi. V roce 1645 ŠVÉDOVÉ nemilosrdně řádili mezi obyvateli, zle pustošili a plenili kraj.

Výňatek z publikace O. Skalníkové Ostrava Příspěvky k dějinám a výstavbě Ostravy a Ostravska:

Zajímavý zvyk o svatodušních svátcích, omezený na lokalitu Lhotka na Hlučínsku (od roku 1976 část Ostravy 1), se nazýval Honění krále. Podnětem zvyku byla údajná historická příhoda z dob 30tileté války chycení švédského krále ve slepém rameni řeky Odry.

Jiný výklad o původu zvyku tzv. Jízda o fojtství:

Ve Lhotce se koná národní slavnost staré lidové hry, mezi nimi Jízda o fojtství. Fojtem se stává nejlepší z pasáků koní, kteří náleželi panskému dvoru v Zábřehu u Vítkovic. Tito koně byli každé tři roky chytáni, proháněli je chlapci (přerajtovali) a dělali prý Také zavody, kerý ten kuň najlepši poleči, ten že budže tym kralem .

Tato slavnost byla prováděna mládeží lhoteckou a to vždy tou, která právě v onom roce dovršila svůj 20tý rok věku. Později se původní zvyk zvrhnul na chvilkový závod jezdců na obecním pastvisku a ostatní zvyklosti upadly v zapomenutí.

Vlastní slavnosti, která se odbývala na Svatodušní pondělí, avšak po roce 1945, kdy došlo ke zrušení některých církevních svátků mezi nimiž bylo i Svatodušní pondělí, přesouvá se Honění krále na Svatodušní neděli, předchází už den předtím Strojení krále. Děvčata strojí v sobotu královskou korunu, a to u děvčete, které bydlí nejdále od místa slavnosti. Strojení se mají zúčastnit jen 18tileté, svobodné, ale pravidelně ji strojí starší i mladší to proto, aby jich bylo více. Tři z děvčat se volí jako KRÁLKY. To jsou pak ty, co ponesou korunu a vyjednávají s chlapci. Volba je libovolná, ač dříve se prý hledělo na to zda děvče je z bohatší a váženější rodiny. Královská koruna je šestidílná, o průměru asi 60 cm, z drátu. Ten je opleten husím vínem , ověšená cukrovím, preclíky a sušeným ovocem. Nahoře je zahalená šátkem a po stranách jsou na ni přichyceny zlacené papírové koruny pro krále a královnu a velká růžová stuha, Nakonec se koruna pošije kytičkami pro královskou družinu.

Mezitím se shromáždí chlapci mají být jednadvacetiletí, a když je strojení ukončeno, seřadí se průvod, často převlečen i za maškary a jdou do hostince, kde je dlouho do noci zábava. Královská koruna zůstává přes noc u hlavní králky. Chlapci i děvčata tvrdí, že tato zábava je nejlepší v roce, protože je jen jejich.

V neděli odpoledne se jezdci, hoši bez krojů, v bílé košili, jezdeckých kalhotách a vysokých botách (mužský kroj se nedochoval) scházejí u některého sedláka, pravidelně je to u pana Richarda Sýkory, poněvadž u něho je pěkný výjezd na hlavní cestu. Děvčata v krojích se sejdou tam, kde se strojila koruna a jdou průvodem na seřadiště za vesnicí. Teprve odtud jdou všichni k hlavní králce pro korunu a pak teprve průvodem vesnicí na pastviska, kde se honí král.

Před válkou byly do průvodu zařazeny krásně vystrojené dvoukolové kočárky tažené koňmi, na nich se vezly děti oblečené v národních i hlučínských krojích.

Pestrý průvod tvořili dále pořadatelé, oddíl hasičů místní občané, hosté a mládež. Vše doprovázeno dechovkou se ubíralo na pastvisko.

Průběh Honění krále.

Po příchodu na závodiště se jezdci odeberou na vykázané místo, kde učiní poslední přípravy k vlastnímu závodu. Děvčata (králky) je přijdou požádat, aby jim chytili krále. Hoši se nechají uprosit a chystají se k závodu. Na konci závodiště je do země zaražena tyč na níž je volně zavěšen šátek. Úkolem jezdců je zmocnit šátku. Dvě jízdy jsou takříkajíc zkušební. Kterému z nich se to povede ve třetí jízdě, nenechá si jej vzít a namočí ho v řece Odře a stává se králem. Ihned následuje jeho korunovace. Král je uctěn čestným darem. Král připevní kytici pro něj připravenou své vyvolené královně, kterou si zvolí z dívek tvořící družinu.

Nyní má povinnost uhostit celou družinu, a jako první obětuje korunu ověnčenou pochoutkami.

Po této akci se účinkující i obecenstvo odebere na místo, kde probíhají oslavy. Zde se tančí SLEZSKÁ BESEDA, vystupují různé národopisné kroužky a dochází ke všeobecnému veselí.

K samotnému závodu dlužno dodat, že ještě v roce 1959 se závodilo na neosedlaných koních. A ten, kdo to jednou zkusil určitě mi potvrdí, že je to zážitek na celý život.

Slezská beseda - věnec národních tanců slezských jest sbírkou národních tanců, které dosud ne venkově obojího SLEZSKA od našeho lidu rády a se zálibou tančeny bývají a jedině obava, aby národní tance ty podobný osud nestihl, jakému podlehla národní píseň, byla příčinou vytvoření této Slezské besedy tolik citát autora v předmluvě k jejich popisu.

Za první světové války se Honění krále neodbývalo a ani po skončení války nebylo mezi mládeži k obnovení zvyku mnoho chuti. Mladému, agilnímu rolníku A. Riedlovi se však podařilo hasnoucí zájem probudit a tak se od roku 1920 zvyk obnovil. A. Riedel prosadil také, že se průvodu zúčastnili také chlapci na koních. Dosti významnými změnami prošel zvyk v době první republiky. V roce 1935 se ujala organizování slavnosti Korporace místní hasičské jednotky. Iniciátorem novot se stal Ing. Průša, inspektor z JÁMY OSKAR, ale pomáhali mu také manželé Cholevovi (učitelé) a místní veřejní pracovníci. Pan řídící Fajkoš zajišťoval kroje. Tance nacvičovaly paní Cholevová a paní Jurášková. Od roku 1938 převzala vše paní Svačková, jejíž zásluhou se ve spolupráci s panem řídícím Galdinou zvyk obnovil i po druhé světové válce.

K těm novotám po roce 1935.

Tak Král (koruna) už není ozdoben věnci z husího vína, nýbrž z Grušpanu (Zimostrázu), koruna je ověšena bonbóny a pečivem:

Král a Královna nejsou korunování třemi králkami; tento obřad vykonává paní Helena Svačková, jež také děvčata strojí a řídí přípravné práce.

Nový král neplatí jen bečku piva, ale vystrojuje hostinu pro celou družinu. Děje se tak od té doby, kdy se stal králem syn starosty, jenž se chtěl vytáhnout nad jiné.

To bohužel nebyl krok příliš šťastný, protože se v poslední době chlapci vyhýbají tomu, aby se stali králem, neboť náklad na hostinu není zrovna zanedbatelný. V posledních letech proto hostí družinu i královna.

Chlapci, kteří honili krále byli vždy místní a jezdili na koních místních sedláků.

K 29.5.1945 byli v obci 21 koní a 10 hříbat .

V roce 1967 byly v obci pouze 2 páry koní.

V roce 1950 si dovolili závodící mládenci výjimku v tom, že k závodu byli připuštěni i koně ze sousedních Hošťálkovic. Při závodě došlo k nehodě zrovna vypůjčeného koně rolníka Sýkory z Hošťálkovic. Když jezdec dojížděl k tyči, uchopil šátek s nimž se vytáhla i tyč ze země. Tyč se vzpříčila a propíchla koni prsní sval.

Pořadatelé uhradili škodu ve výši 4.000,- Kčs.

25. května 1958 oproti jiným rokům byl program doplněn a zpestřen skupinou jezdců z Baníku Ostrava.

V roce 1959 bylo prodáno 1.806ks vstupenek.

V roce 1962 a v dalších letech se Honění krále nekonalo, neboť nebylo zájmu ani u mládeže, ani u dospělých; citát z kroniky .

V roce 1968 se konalo Honění krále naposledy, aby se pak tato národopisná slanost odmlčela na dlouhých 25 let.

K jejímu obnovení došlo až v roce 1993 díky starostovi Ing. Jiřímu Černotovi, pochopení Městské policie Ostrava, která zapůjčila koně, vedení Baníku Ostrava, které umožnilo mládencům několik tréninků na koních a pochopitelně i paní Heleně Svačkové, která Slezskou besedu s mládeži nacvičovala až do roku 1997 a od roku 1997 nácvik tanců převzala paní Marie Smolková. Díky všem i nejmenovaným byla tradice obnovena.